Letní polní den 1998

Zpět na hlavní stránku

Návrat = klikni na znak

 

   Jakpak to vlastně celé začalo ? To jednoho letního dne na portejblu přišla řeč co všechno ještě můžeme jako CB klub Česká Lípa pro svoje členy udělat , slovo dalo slovo a nápad byl zde - uspořádáme soutěž. Nejprve jsme si mysleli, že uděláme jen malou klubovou soutěž pouze pro členy klubu, ale brzy jsme při diskusi přišli na to, že uspořádáme-li soutěž celorepublikovou - bude celá soutěž daleko zajímavější a navíc ještě svůj klub v etéru pěkně "zviditelníme". Někteří z nás se zúčastnili již několika jiných různých soutěží a tak byly zkušenosti ze kterých se dalo čerpat, porovnávat, vybírat.

   Některé momenty hry nám byly jasné již předem :

  • nechceme aby se jednalo o soutěž typu "jedna z mnoha" , ale chceme aby byla něčím mírně odlišná.
  • Chceme naučit především naše členy klubu používat lokátorovou mapu.
  • Chceme zapojit co nejvíce lidí do závodu, ale zároveň nechceme nekontrolovatelný průběh soutěže.

K prvnímu bodu jen krátce - naprostá většina soutěží má za cíl "nasekat" co největší počet spojení. My jsme zvolili jinou cestu - jednalo se o co nejvíce celkem nasbíraných kilometrů, kdy rozhoduje konečný součet všech kilometrů. Abychom soutěž učinili pro nečleny našeho CB klubu ještě zajímavější a přitáhli tak více dalších závodníků, byl vypracován systém tzv. násobičů. Udělala-li neklubová stanice spojení s klubovou stanicí - měla neklubová stanice ze spojení mírně vyšší zisk, než stanice klubová - násobila svůj počet kilometrů koeficientem 1.1 (to např znamená, že byla-li vzdálenost mezi stanicemi 100 Km, získala klubová stanice 100 bodů, kdežto neklubová stanice 110 bodů).

K bodu druhému - ačkoliv jezdíme na portejbly poměrně často, ne každý z klubu umí správně používat lokátorovou mapu. Kvůli tomu vlastně všechny diskuse o záměru uspořádat závod začaly. Ostatně i v samotném průběhu soutěže se našla nějaká ta stanice, která prohodila svislý a vodorovný sloupec, hlásila nesprávný lokátor a v druhé půli soutěže to uváděla na pravou míru.

Kolem posledního bodu bylo nejvíce diskusí -   jak zajistit co největší regulérnost soutěže. Nechceme tím napadnout některé jiné soutěže, kdy se jako soutěžní spojení počítá i spojení s nesoutěžní stanicí a kdy se pak v zákulisí vedou řeči o tom kdo si kolik spojení připsal z nějakého seznamu volaček - přesně tomu jsme se chtěli vyhnout. Proto byly uznávány pouze spojení mezi soutěžními stanicemi. Aby ostatní nesoutěžní stanice nepřišly zkrátka, byla kromě jiného v době od 17:00 do 23:00 soutěž přerušena - v této době se nesoutěžilo. Kdo ze závodníků chtěl mohl provozovat klasický portejbl tak jak ho všichni známe. Zároveň tím vznikl prostor pro klasické večerní popovídání na kanále, kdy leckdo před spaním poklábosí s přáteli a kamarády. Přišlo nám to jako ohleduplné vůči všem ostatním síbíčkářům a jak praxe ukázala - asi jsme neudělali chybu, večerní pauza byla přijata s povděkem. Za zmínku stojí, že závodníci v závodě vystupovali s přidělenými volačkami, dopředu nevěděli počet závodníků ani kontrolních stanic. Že jsem ještě nenapsal co to je kontrolní stanice, tzv.  Áčko ? Hned to napravím : bylo požádáno o pomoc při pořádání soutěže několik skalních síbíčkářů o provozování Kontrolní stanice. Spojení s kontrolní stanicí se od spojení s jinou stanicí lišilo v násobiči - 1.5 !!  Udělala-li např. soutěžní stanice ze Šumavy spojení  s Áčkem dejme tomu 200 Km započítala si nádherných 300 bodů.  Proto byly Áčka velmi vyhledávanou stanicí. Jak se v průběhu závodu ukázalo, všechna  Áčka měnila svoji soutěžní volačku což umožnilo pozorným závodníkům svůj bodový zisk ještě zvýšit - nová volačka = nové spojení = nové získané body.

 

  Celá akce započala mohutnou přípravou, uspořádat závod tak aby bylo co nejméně potíží není samo o sobě jednoduchá záležitost - děláte-li to však poprvé, většinou zpočátku ani netušíte do čeho jste se to vrhli. Nejdůležitější bylo získat co nejvíce závodníků, to znamená především co největší reklamu. Bylo namnoženo několik set pozvánek do soutěže, které se rozdávaly snad všude, na portejblech, na dovolených, na burzách a jiných slezinách, prostě všude tam, kde by se mohl vyskytovat případný zájemce o soutěž. Samozřejmě ani noviny které právě držíte v ruce nemohly být opomenuty, o soutěži informovala s dostatečným předstihem i "Výzva na kanále".   Mnozí z Vás si jistě vzpomenou na expedici Borůvka, pod tímto názvem se shromáždilo "zdravé jádro" CB klubu a kde to jenom šlo o chystané soutěži Borůvka případné další zájemce  informovala. Kdo si potrpí na elektronické médium, mohl se o soutěži dozvědět na našich klubových stránkách na internetu na adrese http://cb.kkp.cz .

 

  Jak udělat zájemcům o soutěž celou věc ještě přitažlivější ? Samozřejmě cenami za umístění v soutěži, drobnými pozornostmi za účast v soutěži. Bylo osloveno několik desítek možných sponzorů, bylo rozesláno několik desítek dopisů různým CB firmám, prodejcům, ale jak sami tušíte -  najít v dnešní době někoho kdo by chtěl zainvestovat do zatím neznámé soutěže nic moc, prostě odezva nulová. Nakonec se jeden jediný sponzor přece jenom našel, sláva mu, závodníci se mají na co těšit.   Velkoryse nám vyšla vstříc Mladoboleslavská firma H-Electronic, která nám poskytla ceny pro první tři místa. Již když jsme určovali výši startovného 100 Kč počítali jsme s tím, že větší část nákladů se závodníkovi vrátí ve formě nějaké upomínky na závod Letní polní den 1998 .

 

   A započala příprava na závod. Někteří leštili anténu, jiní nad mapou promýšleli strategii a především pak - jaké si na závod vyberu QTH, nebo-li místo ze kterého budu vysílat. V propozicích jasně stálo, že se neboduje POČET spojení, ale celkový SOUČET nasbíraných kilometrů. Z  toho bylo zřejmé, že nebude výhodné být umístěný někde blízko ostatních závodníků, ale raději kousek dál - jednalo se přece o kilometry.   Jak nakonec výsledková listina prozrazuje, volba QTH byla opravdu rozhodující - závodníci na Šumavě v jižních Čechách měli cca  o deset (!) spojení méně, než byl nejvýše dosažitelný počet závodníků, měli ale výrazně víc celkem nasbíraných kilometrů.    

 

  No a konečně nastal den D, všichni vyrazili na kopce, stavěli antény, zkoušeli navazovat první spojení. Na většině území republiky bylo perfektní počasí, teplo, jasná noc, prostě pohoda. Co však bylo ještě důležitější - božsky to po republice "chodilo", podmínky nám přály,   v etéru se tomu občas říká - nemělo to chybu. Začátek závodu byl mohutný, ve 13:00 začal rachot na kanálech.  "Výzvu do závodu Polní den dává soutěžní stanice ET 0.., kdo máte zájem o spojení ?". Deníky ze začaly plnit, jeden list stačil málokomu (na jeden list deníku se vešlo 30 zápisů o spojení). Ke konci první poloviny závodu který byl stanoven na 17:00 již začal počet navázaných soutěžních spojení klesat, soutěžní spojení byly vzácnější. Úderem 17té hodiny se přestalo soutěžní spojení ozývat, někteří dál pokračovali ve vysílání jako klasická expedice, jiní využili času do 23:00 k odpočinku a načerpání sil do druhé poloviny závodu.
  V určený čas se opět etér zaplnil soutěžními volačkami, pokleslo rušení a slyšitelnost se ještě zlepšila.  Kolem druhé hodiny v noci již měli skoro všichni udělané spojení a tak se provoz mírně uklidnil, většinou si každý hlídal Áčka kdy změní volačku. Je pravda, že v půl páté ráno ještě proběhlo soutěžní spojení mezi závodníky, ale to byla spíše vyjímka. Překvapením na závěr pro "skalní" závodníky, kteří vydrželi vzhůru až do konce bylo, když kontrolní stanice A13 - Honza Sosnová deset minut před pátou hodinou - a tedy 10 minut před koncem soutěže - opět změnil volačku své kontrolní stanice. To byl najednou šrumec, to byl najednou rachot !  Všichni kteří vydrželi si samozřejmě chtěli přidat do deníku nějaký ten kilometr navíc a obzvlášť spojení s násobičem 1.5 . Během těch posledních 10-ti minut stihnula kontrolní stanice udělat 20 soutěžních spojení ! Po páté hodině, kdy se již rozednilo, se začalo balit, pár skalních ještě povídalo na kanále a nebo se přidávalo k ranním budíčkům. 

 

Na tomto místě se sluší poděkovat všem Áčkům za jejich nezištnou pomoc při pořádání soutěže, zde jsou jejich v etéru jistě dosti známé volačky :
A1 , A10 Jirka Vagónka
A2, A20, A23 Zdeněk Nové Město pod Smrkem
A3, A7, A13, A30, A40, A50 Honza Sosnová
A22 , A44 Jirka Štěpánka  Mladá Boleslav

 

  Rovněž se sluší poděkovat všem organizátorům soutěže, byla to jejich první a jistě ne poslední celorepubliková akce. Ne všechno bylo úplně tip ťop, pár drobných kazů na kráse se našlo, organizátoři soutěže si všechny podněty od soutěžících i nesoutěžících pečlivě zaznamenali a pokud to v příštím závodu Letní polní den 1999 bude jenom trochu možné, vezmou na připomínky zřetel.

 

  Nu závod skončil, zbývalo odeslat soutěžní deníky a čekat na výrok počítače, na kterém Jirka Vagonka, ředitel soutěže,  prováděl zpracování výsledků. Vlastní vyhlášení výsledků soutěže bylo na Chatě LUŽ dne 29.8. 1998 od 13:00 hod. Přestože to nebyl zrovna nejšťastnější termín - současně probíhala velmi známá burza v Holicích , dostavilo se na vyhodnocení poměrně veliké procento závodníků. Někteří přijeli mírně později, jeli nejprve na burzu a teprve potom na vyhodnocení - no bylo dobře, ale příští rok se přeci jen budeme snažit vybrat termín, který by s nějakou větší CB akcí  nekolidoval.           

 

  Vyhodnoceno bylo prvních 20 míst, kdy závodník obdržel diplom. Dále byly uděleny diplomy a lahvinka Bechera za největší počet spojení (CL 5 Karel Stružnice a to celkem 42 spojení) a za nejdelší spojení (ET 66 PEPA KOHOUT (JN78IO) a to celkem 253 KM na kontrolní stanici A20 (JO70OU)). Závodníci do desátého místa včetně obdrželi bumbání vítězů nebo-li šampáňo, v kraji dobře známé pod přezdívkou rychlé špunty. Tři nejlepší závodníci obdrželi hodnotné ceny od hlavního sponzora závodu firmy H-Electronic a to luxusní autoanténu, 25 metrů 9mm koaxiálního kabelu a SWR metr. Zároveň obdrželi tito první tři závodníci cenu od našeho druhého sponzora - obdrželi roční předplatné novin Výzva na kanále. Jak organizátoři soutěže slíbili, každý z účastníků soutěže byl obdarován upomínkou na závod, jednalo se o trička CB klubu Česká Lípa se znakem klubu.  

 

Pořadí Značka Volačka Počet Body

Poznámka

1 ET66 PEPA KOHOUT 31 6241 Nejdelší spojení
       253 Km
2 ET39 KOBLIHA 33 5974  
3 ET151 STANDA KLATOVY SIBENICE 34 5815  
4 ET154 JAREK JANOVICE 30 5681  
5 ET153 TRPASLÍK ČESKÉ BUDĚJOVICE 32 5474  
6 ET65 KAREL HÁJE 35 5143  
7 ET68 STANDA VELKÉ MEZIŘÍČÍ 31 5058  
8 ET22 MILAN HUSINEC 28 4725  
9 ET152 BOHOUŠ PÁVOV 34 4690  
10 CL6 BOHOUŠ ČESKÁ LÍPA 41 4528  
11 ET31 PAVEL KLATOVY 27 4358  
12 ET155 BOREK LIBEREC 38 4033  
13 ET55 RONY STŘIŽÁK 37 3897  
14 ET69 KAZIČMOUD TURNOV 40 3805  
15 ET27 BRONEK DĚČÍN 36 3632  
16 CL22 JANTAR LIBEREC 40 3589  
17 CL17 ŽRALOK 41 3442  
18 ET70 PEPA TURNOV 38 3367  
19 CL5 KAREL STRUŽNICE 43 3352 Nejvíce spojení 43
20 ET46 JIRKA BEZDĚČÍN 37 3333  

 

  Co zbývá říci na závěr: soutěž se povedla, líbila se a svůj účel splnila - kromě toho, že všichni soutěžící z CB klubu Česká Lípa již umí pracovat s lokátorovou mapou jsme se za příznivého počasí a velmi dobrých podmínek šíření všichni velmi dobře pobavili. Již nyní se chystá druhý ročník soutěže, již je možné se přihlásit - a my ostatní se máme na co těšit. Druhý ročník soutěže Letní polní den je již naplánován na termín 7- 8.8.1999, uzávěrka přihlášek je 1.8.1999 a přihlásit se do soutěže je možno již dnes.

Tak takhle nějak závod viděl  Bohouš Česká Lípa

ZPĚT